Stonehenge zná své stavitele. Jeho účel je ale stále obestřen tajemstvím

Pokud jste někdy byli v Anglii, určitě jste nevynechali ani Stonehenge. Tento monumentální komplex menhirů a kamenných kruhů stojí na Salisburské pláni v jižní Anglii. Zbytky této stavby, která láká zvědavce i záhadology, přežily dlouhých pět tisíciletí a stále se statečně drží dál. Vědci tuto stavbu zkoumají již více než sto let, ale přesto nejsou ještě všechny otázky spolehlivě zodpovězeny. A možná taky ani nikdy nebudou. Vždyť by pak toto místo ztratilo své tajemné kouzlo.

Vědci se prozatím s jistotou neshodnou ani na tom, k čemu Stonehenge sloužilo. Podle jedné skupiny to byl chrám zasvěcený slunci a lidé se tu shromažďovali za účelem oslavy slunovratu. Jiní zase tvrdí, že tento komplex kamenů byl zasvěcen mrtvým a pořádali se zde velkolepé pohřební hostiny významných osobností tehdejší doby. Možná mají kus pravdy oba tábory a možná je realita úplně jiná. Co ale dnes již víme relativně určitě je to, kdo byli jeho první stavitelé.

Kdo Stonehenge postavil?

Kdo tento mohutný komplex zbudoval? Byli to místní lidé nebo snad cizinci putující z daleka a z nějakého důvodu vybrali právě toto místo? V roce 1919 byly poblíž Stonehenge objeveny spálené ostatky asi 58 lidí. Těla ležela v kruhovitých jámách, kam byla nejspíše uložena v kožených vacích. Vědci berou téměř jako samozřejmost, že tito lidé měli se vznikem Stonehenge něco společného. Byla by to asi příliš velká náhoda, kdyby zde byli pochováni jen tak mimochodem. Tato těla zde totiž ležela už od doby 3000 př. n. l.  – 2480 př. n. l., což přibližně odpovídá době, kdy bylo Stonehenge vybudováno. Po velmi dlouhou dobu se nevědělo, kdo tito lidé byli, odkud přišli a co zde vlastně dělali, ale vědci z univerzity v Oxfordu konečně přišli s odpovědí.

Obvykle se původ lidí zkoumá testem DNA. To ale u těchto nebožtíků nepřicházelo v úvahu, protože těla byla spálena a DNA v kostech i zubech bylo zničeno. Výzkumníci tedy použili jinou metodu – pomocí zastoupení izotopů vybraných prvků. Pro tyto účely se používá stroncium. Poměry jeho izotopů se v různých lokalitách liší. To je způsobeno působením odlišných hornin a dalších faktorů. Každé místo tak má vlastně něco jako svůj osobitý „stronciový otisk“ a tyto rozdíly se zachycují v tzv. stronciové mapě.

Ze stravy se pak tento otisk dostává i do těla lidí, a tak si každý člověk ve svém těle nese jedinečný stronciový otisk místa, kde žil. Vědci takto tedy dokáží určit, kde nebožtík žil zhruba posledních 10 let před smrtí. Původně se nicméně věřilo, že pro ostatky uložené v zemi se tato metoda použít nedá. Kosti totiž „nasají“ ze země, ve které leží, nový stronciový otisk, a ten starý už je jen obtížné rozlišit. Profesoři z Oxfordu ale zjistili, že to neplatí pro kosti, které prošly kremací. V plamenech pohřební hranice jsou ostatky sežehnuty velmi vysokými teplotami dosahujícími až 1000 stupňů. Žár v nich tedy „uzamkne“ původní otisk a nepustí do nich stronciové znečištění z okolí.

Obyvatelé welšských hor

Tímto způsobem tedy bylo možné zjistit, že u Stonehenge leží horalové z Walesu. Ne všichni pochovaní měli stejný původ, ale alespoň 10 z nich pocházelo z hornatých oblastí Walesu, tedy ze stejné oblasti, odkud byly na jih Anglie dopraveny velké kvádry určená na výstavbu monumentu. Tyto tzv. modré kameny pocházejí mimo jakoukoliv pochybnost z pohoří Preseli Hills ve Walesu. Zbývající nebožtíci strávili posledních 10 let svého života s sousedství Stonehenge. Tyto závěry tedy nevypovídají mnoho o tom, k čemu se Stonehenge používalo, ale spíše nám ukazují, že i v těchto dávných dobách hojně fungovala spolupráce mezi různými kmeny a lidé se poměrně dost pohybovali, nežili jen usedlým způsobem života. Stonehenge byl nejspíš projekt, který byl nějak důležitý nejenom pro omezenou skupinku lidí, ale pro daleko vyšší počty obyvatel z různých geografických oblastí.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *